Historie

 

Výpis z knihy: „Staré domy a rodiny Táborské“ I, II, nákladem spořitelny města Tábora z r. 1920.

Číslo nové 152, staré 76, Josefinské 164

 Nejstarším známým majetníkem jest Petr Kášovec. Ten r. 1545 vznesl na pana purkmistra pány, kterak Matěj Hladík (č.14) stavením svým stížil jest jemu grunty zdí v nově udělanou, tak že příčinou jeho a toho stavení pivní sklep jemu se strhal, druhé že jest témuž Kášovci v gruntu jeho přestavěl, žádaje v tom za opatření. I spatřivše to z plné rady k tomu vyslaní oznámili sú, že ta zeď společná na lochu Petra Kášovce jest na škodu gruntuom obojím, i povinni jsú společně to nemeškaje v gruntu Kášovcově kdež náleží k nápravě přivésti a opraviti a když to v lochu opraveno bude, tehdy Matěj Hladík zeď svú poloviční bezpečněji zhůru bude moci postaviti a hnáti. – Jedná se patrně o stavbu přídomčí  k č. 14 , které i nyní s číslem 152 sousedí. – Vdovu Kateřinu vzal si r. 1575  Daniel Tomášků a ujal s ní i dům. Tento dům prodal r. 1589  Andresovi Herzugovi uzdaři za 400 kop. Jméno to vyslovovalo se jako Hrcek. Ten zemřel r. 1618.  Zůstali děti Jan, Dorota, Judit manžl Samuele pasířovic a vdova Lidmila. R. 1635 prodávají dcery Anna Jahodka a Judit Hořická dům uzdářovský Pavlovi Vávrovic jinak Pšeničkovi za 108 k., jenž do r. 1650 vše zaplatil. Po jeho smrti okolo roku 1650 dům dostal se Pavlovi Reinholtovi zeťovi, Martě. Ti však bydlili v Poděbradech a dům pustnul. Proto roku 1681 nařídil magistrát, aby dům Pšeničkovský se subhastiroval. Michal Tynkenweitz má se otázati, zdali by ho koupiti chtěl. Avšak koupil jej r. 1683 od Marty Rosalie prv Reinholtové nyní Kapounové v Jemnici provazník Melichar Zelenka, syn Petra Zelenky za 47 zl.  Po smrti jeho r. 1707 připadl manželce Justině v 150 zl., která měla spláceti synům Václavovi a Tobiášovi, dcerám Voršile a Dorotě. Ta vzala si potom Jana Hessa provazníka, jemuž dům r. 1716 zapsala. Ale téhož ještě roku vyhledávala, aby postoupení to se změnilo.  „ Neužila žádosti své, poněvadž se jí to předešle líbilo, má se dále ještě líbiti; jestli sobě troufá co vyříditi, má to právně vyhledávati. Z příčiny té, jsouce ženy tak vrtkavé, budoucně kdyby která žena upsání do rady citovati“. – Hess měl též handl rybní a pálil pálené. – Roku 1744 prodala Terezie Holmanova jako plnomocnice matky Marie Haušvicové, sestry a dědičky po Janu Hessovi dům Václavovi Thirovi, Maří Magdaléně za 180 zl., kterážto provaznická rodina dům do přítomné doby podržela. R 1787 ujal jej syn Karel Thir ve 300 zl. a přikoupil od sousedního čísla 149 „kvelb“ Václava Řízka za 85 zl. (sestra Eleonora vdaná Cenková). Po smrti jeho roku 1803 ujala dům vdova Marie Anna roz. Krumlovská; synové jmenují se Karel, Václav, František, Matěj; dcery Anna potom provdané za Jakuby Ctibora, Marie Anna potom manž. Vavřince Nováka v Černovicích, Alžběta Veselá. R. 1821 postoupila jej synovi Václavovi Thirovi, Alžbětě v 1000 zl.  R. 1855 ujal jej syn Karel Thir v 1800 zl., r. 1875 vdova Viktorie v 4992 zl. Nynější majetníkem je Karel Thir.

Tolik z výše uvedené knihy. A jak se osud domu vyvíjel dále ?

Rodina Thirova bydlela v domě od roku 1744 do roku 1937, kdy vdova Viktorie Thirová dům prodává příbuzným, synovcům a neteřím. Následně se střídají další majitelé a až roku 1980 kupuje dům firma Památky Tábor s.r.o.. Objekt byl do této doby zatížen hypotékami a ve velmi špatném stavebně-technickém stavu. Firma Památky Tábor s.r.o. provedla celkovou rekonstrukci a navýšení domu o obytné podkroví a začala dům využívat jako podnikovou ubytovnu. Dům přešel v 90-tých letech na firmu Sekoma s.r.o. od které  v roce 2013 zakoupili dům současní vlastníci,  Barbora a František Šmejkalovi.
Od roku 2014 započala celková rekonstrukce domu s cílem obnovení historické hodnoty nemovité kulturní památky.